Pár slov o mně

Již jako malého chlapce mne fascinovala mechanika pohybu, autíček se setrvačníkem, které jsem precizně rozmontoval abych přišel na to jak to funguje bylo nespočítaně. Samozřejmě že všechny se mi dohromady dát nepodařilo, to však patří k základním objevitelským dovednostem. Zhruba někdy ve školce nás spolu s bratrem začal táta brát na krasobruslení, abychom získaly základní dovednosti. Ač sám se bruslit naučil až když jsme s bratrem dosáhly dospělosti. Základní školu jsem tedy začal v hokejové třídě. Zatímco bratr vydržel u hokeje poměrně dlouho, mé hokejové ambice byly přerušeny poměrně častými migrénami již v šesté třídě. Tenkrát jsem si myslel že byly způsobeny vyčerpáním, únavou, nebo prostě tím, že jsem málo pil. Dnes vím jaký obrovský vliv na můj zdravotní stav měl například i trenér. Jako dnes si pamatuji situaci z turnaje v Hradci Královém, kdy jsem 4 vteřiny před koncem zápasu vyhrál buly objel útočníka a trefil jsem se do brány, mezi brankářovi betony. Z vyrovnaného zápasu se tímto stal zápas vyhraný a zlato jsme vezly domů. Radost a euforie u mne byla však zcela přehlušena jiným stavem. Po zápase mi trenér vynadal, co si to dovoluju takhle soukromničit. Měl jsem nahrát jeho synovi a ten měl skórovat tak jak jsme hrály celý rok. Ano dnes s odstupem času, když otevřu starou hokejovou kroniku tak je krásně vidět kdo dával tenkrát nejvíce gólů a kdo na ně nahrával. Tímto musím velmi poděkovat své mamce, která tuto kroniku vedla velmi pečlivě. S odstupem času jsem dokázal analyzovat proč se mi hokej tak znelíbil, proč se objevilo mé trápení s hlavou. Tenkrát jsem však byl v cela neřešitelné situaci a mé tělo zareagovalo naprosto racionálně.

Téměř ihned po dovršení 18-ti let jsem se vrhl do podnikání, byla to velmi rychlá doba. Dopoledne ve škole, odpoledne ve svém obchodě a po večerech plánování různých sportovních akcí. Pohyb člověka, bylo to co mne začalo stále více fascinovat, když se mi na konci minulého milénia narodil první syn. Jeho první uchopování předmětů, otáčení, lození a pak první krůčky. Pozorování tohoto jevu mě nepřestává fascinovat i dnes. Zhruba v té době jsem za velkou louží poznal techniku HRV, která mě nasměrovala k zjištění, že určitá emoce velmi specificky ovlivňuje postavení těla i vlastní pohyb a tento jev je poměrně jednoduše měřitelný. Při zkoumání tohoto jevu jsem našel techniku Kraniosakrální osteopatie. Která umí pracovat mimo jiné i s emocemi, které jsou již uloženy v tkáních těla a ovlivňují postavení těla i vlastní pohyb, i když danou emoci právě neprožíváme. Což bylo v té době pro mně šokující. V tomto období také probíhal rozvod, a i když proběhl v poklidu, během jednoho stání, měl velký vliv na našeho syna. A tak jsme navštívili psychologa po té psychiatra a diagnóza ADHD byla na světě. Po upozornění psychiatrem že medikace /ritalin, stratera/ je nezbytná, protože jinak syn skončí na drogách nebo ve vězení. Jsem zůstal paralyzován. Věděl jsem jak emoce působí na strukturu těla, jak pohyb ovlivňuje emoce. Přesto jsem byl zcela bezmocný před autoritou lékaře, protože ten nepřipouštěl vůbec jinou možnost léčby. V té době jsem vyšetřoval pohybový aparát klienta a jeho emoční labilitu či stabilitu téměř 2 hodiny a lékař byl hotový s diagnózou mého syna za 2 minuty a přitom se syna ani nedotkl. Tento diagnostický přístup pro mne však byl nepřijatelný. V té době jsem neměl žádné znalosti z oblasti dynamiky rodinných systémů, ani práce s traumatem ať získaným či prožitým. Místo vysněného automobilu jsem koupil Elektroencefalograf a začal zkoumat fenomén emoci-nemoci a pohybu více do hloubky a zároveň jsem začal zkoumat co emoce dělají s naším mozkem. A můj koncept se rozšířil o další element. Zároveň jsem v této době poznal svoji současnou partnerku, která mne zasvětila do tajných zákoutí lidského mozku z pohledu symptomatiky. A od tohoto okamžiku byla každá nová metoda, která mne zaujala, podrobena důkladné analýze co dokáže provést s elektrickou aktivitou mozku, jaký má vliv na stabilitu, symetrii a senzomotorické funkce klienta a zároveň jakou emocionální stabilitu či labilitu může způsobovat. Když jsem následně poznal techniky jako Qi-gong a Taj-ji, byl jsem jejich vlivem na stabilitu těla i emocí přímo fascinován. Velké rozčarování ve mne však způsobilo, když můj učitel těchto technik skončil v nemocnici s rakovinou. Nechápal jsem jak je možné, že někdo silně napojený na svoji čhi může skončit takto na lůžku. Při studiu GNM jsem spolehlivě pochopil, že klidně může. Můj pionýrský objevitelský duch se naplno rozhořel při výcviku traumaterapie a studiu dynamiky systému vztahových a rodinných polí a jejich vlivu na život člověka.

Dnes je syn na střední škole /nikoliv ve vězení/ a já jsem s odstupem času porozuměl velmi dobře tomu co se odehrávalo v jeho hlavě a vím že rozhodnutí odmítnou nabízenou pomoc ve formě medikace bylo správné rozhodnutí. Zároveň však rozumím rodičům, kteří nemají dostatek informací, znalostí a tomuto tlaku podlehnou. Je důležité dodat že nejsem odpůrcem alopatické medicíny a do nastavené léčby klientům nezasahuji. Zároveň však používám i přístroje jako EEG, EKG, Audiogram, BFB, eRi, S3-Check, inBody a mnoho dalších, proto, abych mohl porovnat objektivní výsledky z přístrojů se subjektivními pocity klienta a to napříč různými vědními obory. A tento multi oborový přístup mi dnes dává možnost podívat se na každého klienta z nadhledu a přesto okem zaostřeným mým pionýrským objevitelským duchem na zcela konkrétní terapeutický postup z komplexní diagnostiky vyplývající.

www.j-d.cz
www.komplexka.cz
www.therapycamp.eu
www.mechanickyzivot.cz